Andalusie nás dostala

Vynucený týdenní posun odjezdu do Malagy měl větší důsledky, než jsme si dovedli představit. Tři roky prý na jihu Španělska nepršelo, panovalo slunce a vedrem řeky a potoky vyschly. Příletem Wolfgangu se to ovšem změnilo. Písečný smog se přesunul z Maroka nad Andalůsii. Přinesl prudké ochlazení, hnusné šedivo a dohlednost klesla na 200 metrů. Po dvou dnech splněných plánů však začalo pršet. A pršelo, a pršelo, a pršelo. Statečně jsme bojovali, přeplánovali trasy a když se někde objevil kousek modrého nebe, jeli jsme tam. Déšť měl i pozitivní důsledky - spláchl ten sajrajt ze silnic i ze vzduchu, řeky a potoky se naplnily, tráva a stromy se zazelenaly. Pro motorkáře ovšem dost na h... Ale o co míň jsme si otlačili zadky, o to víc jsme poznali dobrot v místních hospodách. To se Španělům musí uznat, jídlo i víno mají super. Všude kam jsme zašli, tam nám přinesli skvělou baštu. Aspoň taková náplast za tu zimu a blbé počasí. Třešničkou na dortu byl páteční návrat do depa v Malaze. Ráno sice zima, ale sluníčko. Tak jsme nasedli na mašiny a v tom začalo lejt. Přišel hustej studenej slejvák na poslední jízdu. Potoky se valily i po silnicích. Díky Sv. Petře, tohle se ti povedlo. 

Španělé berou Velikonoce velmi vážně a nikdo celý týden ani nehrábne. Motorky proto přijedou za náma domů až někdy v půlce dubna. Asi si umíte představit, jak budou vypadat naše promočené hadry, které si hoví 14 dnů v kufrech a taškách. Je jaro, možná nám něco vykvete :-)