Bečovské slavnosti 24

Po loňském výletu do severozápadních Čech, kdy jsme ve čtyřiceti stupňovém vedru dorazili do Bečova a úplnou náhodou zažili slavnosti i s koncertem, jsme letos jeli najisto. Těšili jsme se na večer na náměstí, jen kapelu Lazaret nahradila kapela Flám. Podle Výhybky trochu měkota, ale alespoň se uslyšíme.

Výlet probíhal bez potíží, zastávka na Plešivci už se asi stane tradicí a Výhybka poslal pozdrav Chainovi (prý horu pojmenovali po něm). Jak se čas sunul k pozdnímu odpoledni, objevili se mráčky. Před Chodovem se objevily první kapky, ale směrem na Bečov nebe zářilo modře. Tak přece stačí jen zrychlit a dojet tam, kde to svítí. Jenže ouha, Pepíno se rozhodl zastavit a navléknout nepromoky. Ostaní počkali na první křižovatce a když jsme se opět spojili, zastavil nás semafor u kyvadlové uzavírky. Nebe se otevřelo a desetiminutové čekání na zelenou nás uvedlo do stavu totální prochcanosti. Až na prozíravého Pepína, co se culil v nepromoku. Lidé z autobusu, u kterého jsme v koloně čekali, na nás koukali s výrazy typu: co vás k tomu pudí? No nakonec ta zelená padla, my projeli dvěstěmetrový úsek a doteď přemýšlíme, na co se čekalo deset minut. Možná to byla první česká myčka pro jednostopá vozidla a jejich jezdce.

Asi nemusím dlouze vysvětlovat, že krásné koupaliště u Chodova zvoucí se Bílá voda, nás stále ještě mokré ke koupání nezlákalo. Do Bečova zbývala půl hodinka a my se těšili na civil, večeři a pivo.

Poslední úsek před Bečovem je opravdové moto porno. Široká silnice s krásným asfaltem a vlnícími se zatáčkami svádí k významnému porušení rychlostního limitu. Pokoušeli jsme se marně udržet dvojice na Hayabuse, která klopila tak, až se jim odírali drahé kufry.  V hlavách jsme už měli blížící se program a někde vzadu i vzpomínku, jak nás loni zastavil na horním vjezdu na náměstí přiopilý udata, přísně bránící vjezdu všem a mající IQ fosforové vesty, co měl na sobě. Letos jsme jeli spodní cestou a nikoho nenapadlo, co na nás čeká.

Závora, zákaz vjezdu všem a kdo závoru bránil?.... náš loňský udata. Bože, oni ho asi za odměnu přesunuli. Nebo snad někdo nahoře nás chtěl opět trestat? Zastavili jsme tedy způsobně před závorou a stejně jako loni prohlásili: "jsme ubytování v hotelu na náměstí a chceme projet". Zřejmě si nás mladík pamatoval, protože okamžitě začal vztekle koktat a křičet, že nesmí pustit nikoho, kdo nemá papír. "Jaký papír? " ptáme se, "máme potvrzení o ubytování ". Nezabralo nic. Prosby, nadávky, dožadování se telefonátu nebo spojení s někým….chytřejším, nic. Pokyn zněl prostě jasně. Zastavit a nepustit nikoho, kdo nemá papír!!! Ještě že jsme na dvoudenním výletu něměli moc brašen, kdoví jak by to dopadlo. Vyhrocená situace se prolínala komunikaci mladíka s jeho otcem, který zřejmě bránil horní část náměstí před těmi, kdo prolomí první obranný val. Výhybka opět jako loni nabíral barvu a dožadoval se nějaké zodpovědné osoby. Mladík zarputile na vše odpovídal chybějícím papírem a prekérní situaci řešil zavoláním na policii. Prý ať nás zavřou.

Mezitím se někomu z nás podařilo dovolat do hotelu, hotel se spojil s paní, co slavnosti organizovala a ta pro nás přijela. Obecní blb sice čekal zásah URNY nebo aspoň policejní eskortu, ale tu nám zajistila paní pořadatelka. Dovedla nás až na náměstí a my s vypnutými motory proklouzli na hotelový parking. Tudíž jí chceme moc poděkovat, protože nás jisto jistě uchránila od zastřelení obránců Bečova a hlavně nám pomohla k výsledku, který je i názvem příběhu. Bečov 2:0, pro Wolfgang. Podruhé v něm a bez papíru :-)

Koncert byl fajn, Flám se snažil a Výhybka s Blikačem si tradičně zaskákali na pár svých srdcovek. Dokonce jsme navázali i mezinárodní družbu s přísedícími občany Německa, kteří rotují po takovýchto akcích po celé Evropě. Kdo by to čekal, což? Vše dopadlo dobře, i navzdory tomu, že se Výhybka rozhicovaný peckami od Lucie, ocitl chvíli i na pódiu. Ale Flám už asi zažil dost.

Do Bečova napřesrok, ale jenom s PAPÍREM.
A s Wolfgangem na triku, dočkáme se hattricku.

Na nedělní snídani se k nám přidal novic Kuba, který by mohl rozšířit naše řady. Po několika kafích a bohaté krmi jsme zase v sedle. Nádherné ráno bez mráčku, sluníčko a nebe jako šmolka slibují, že dneska nám zima zase nebude. Nejhezčí úsek, kroucenky v údolí kolem Teplé, se vlečeme za velkou grupou HD z dojčlandu, pak dáme krátkou zastávku ve Vidžínii, jen na skok na jedno pivko. Rostoucí vedro se stále stupňuje, ale vidina koupání nás udržuje v pohodě. Bohužel, stejný nápad, teda jít si v tomhle vedru zaplavat, dostaly celé Konstantinovy lázně (926 obyvatel) a my už jsme se do nacpané nádrže prostě nevešli. HUH! Tak jedeme dál, musíme najít pumpu a doplnit prázdnící se nádrže. Když se jede, je ten smažák v 35°C snesitelný, jen se nesmí zastavit, natož zastavit, protože v mašině došel benzín!  Pumpu jsme našli, leč náš novic nedojel. Statečný rytíř Bajaja ho musel zachránit před potupným tlačením jeho krásné guzziny. Oběd byl zajímavý hlavně tím, jak místní přebírají ceny jídel a způsoby servírování od špiček gastronomie. Grosse talíř, v něm poskrovnu průměrného jídla, špičkové ceny...

Cesta zpátky k domovům je trochu smutná tím, jak už se výlet blíží ke konci, nastává postupné loučení s kamarády a zmenšování partičky, až člověk míří do své garáže sám. Ještě že už máme plán na další výlet. Sezóna je v plném proudu, zase se brzy sejdeme a vyrazíme. Tentokrát směr jih, do Rakous, navštívit Mekku motorkářů, kroucenky kolem Velkého zvoníka :-)