Grossglockner poprvé
Poláček psal o pěti, tak to zkusím napodobit. Bylo nás šest. Oba Jirkové chyběli, jeden kroužil s obříma kuframa po Sardinii, druhý se připravoval na čtyřkolky do Rumunska. To ještě chlapci nevěděli, že správný a jediný gang je tento.
Cíl jasný. Grossglockner. Kam jinam? První opravdu velká cesta rodícího se gangu. Příprava byla hotová a vyrážíme, Ještě se moc na strojích neznáme, tak to podle toho vypadá. Skupina se občas trhá, na silnici jsme moc roztažení a korunu všemu nasadil Honza, který na svém silničním stroji chtěl ukázat, jak se jezdí. Vzal za to v úseku plném zatáček. Koukal jsem na navigaci, která začala ukazovat odbočení vpravo za necelé dva kilometry. Ptal jsem se sám sebe, zda jako pilot letadel a všeho co má nějaký motor má nabiflovanou cestu když jede první. Jasně že odbočku minul. Začal jsem zrychlovat, ale zkuste na chopperu chytit silničku. Troubil jsem a přidal i blikání. Další odbočku jsme samozřejmě také minuli. Asi dobře odhlučněná helma a malá zrcátka. Když navigace už potřetí namáhavě přepočítala cestu, našla další odbočku doprava a ani mávání rukama a jiné divné pohyby co by ho zaujaly nezabralo, psychicky jsem se zlomil....je to prostě....(rým se nabízí). Zastavil jsem skupinu, nechal ji konečně odbočit vpravo s úkolem vyhledat u cesty nějakou zastávku a čekal na Honzu. Minuty plynuly a už jsem viděl naši cestu v troskách, když se přiřítil z protisměru zpět ke mně. Vysunul plexi a zeptal se: "Kde jste?" Málem jsem ho zabil. "Víš, kam máme jet?" řval jsem. "Ne" zněla odpověď. "Tak proč ku....jedeš první?" "Protože to byl hezký úsek cesty" odpověděl. Nezabili byste ho?
No dobře to dopadlo. Po setkání s celou skupinou si Honza vyslechl pár jadrných slov, byl donucen omluvit se zaplacením útraty v krásné rakouské kavárně a proč to celé tak dlouze popisuji? To proto, že získal svou přezdívku - Výhybka Joe. Navždy.
Penzion po prvním, i díky Výhybkovi náročném dnu, byla spása. Bohužel zavřená kuchyně nás donutila jet pár kiláků do dalšího města. Půlka z nás už na mašiny nechtěla, ale jako batůžek jsme ještě nejeli - s ohledem na váhu však spíše krosny. Sednout za kamarády a nechat se odvézt do putyky - nádhera. A o co větší, když nás obsluhovala pěkná slovenská milfka. To Rakousko je krásná země a on se ten výlet asi vydaří.
Druhý den jsme vyrazili směr GC. Po průjezdu mýtnou branou se ve všech probudil závodnický duch. Mašiny skoro v červených otáčkách, náklony v zatáčkách s odřenými puky na kolenou.....ne, tak to nebylo, ale vzali jsme za to. Postupné sjíždění na parkovišti pod Bikers Pointem dle výkonu strojů a odvahy posádky a....Pepíno nikde. Holt jeho obří chopper tak netočí, ale jak plynul čas, věděli jsme, že je zase průser. Další ztracenej na cestě. Jak se bude jmenovat? Výhybka 2? Po mnoha telefonátech jsme ho lokalizovali. Přejel parkoviště a čeká prý pod lanovkou na druhé straně kopce. Pod lanovkou.....to chce lyžovat? To je skupina.
Ale jo, bylo to pěkný. GC neomrzí. Chtěli jsme ještě na vyhlídku France Josefa, ale někteří už byli skoro na suchu. Tak jindy. Pak už jen cesta do dalšího rakouského penzionu. Městečko v horách, u penzionu na valníku člun jako kráva a obsluha....dvě Slovenky. No jestli to tak bude pokračovat, obsadí ty holky slovanský, slovenský celé Rakousko. Ale my jsme za to rádi.
Poslední den výletu jsme se už jen kochali krásnou krajinou kolem jezer a udělali zastávku u Abersee. Pak už jen dlouhá cesta domů.
Vydařený výlet to byl, a to hlavní..................... je nás zase šest!