Překrásné Slovinsko
A je to tady! Konečně! Pár volných dní, přesně čtyři, dobrá předpověď a je nás sedm. Statečných. To už je slušná parta. Vlastně gang - Wolfgang.
Cíl Slovinsko. Prý tam jsou super zatáčky u Krajinske Gory a krásné jezero Bled. Cestou zpět plánujeme Grossglockner od jihu a návštěvu Franz Josef vyhlídky, kterou jsme už několikrát nedali - čas nebo navigační nepřízeň. Upřesním níže.
První setkání na pumpě u Benešova našli všichni a poslední člen Výhybka Joe se měl připojit na pumpě za Třeboní. Jede z Klatov, kluk vesnická. Zde jsme poprvé zaznamenali mezinárodní věhlas našeho gangu. Motorky a my jsme líně čekali vyvalení na slunci a najednou přistál obří autobus. Vylezlo asi 150 Japonců (vešli se tam všichni) a když procházeli kolem na čůrání jak jinak než s mobily, ti odvážnější si nás začali fotit. No určitě mají lepší vzpomínku, než fotky z Krumlova ☺
Cesta do prvního ubytka byla dálava. Zábava nastala, když Blikaču v Rakousích odbočil k penzionu, kam často jezdí a Pepíno na parkovišti sdělil, že řídítka u jeho půjčeného Harleye jsou v poloze, kdy už dál nejede a potřebuje chiropraktika. Ok, první oprava na cestě. Odstrojit pár plastíků a před námi imbusy a šrouby, za které by se nestyděl Kamaz (to je to hovado co jezdí Dakar ☺). Majitel penzionu měl potřebné nářadí, ale amíci nám ukázali kdo je víc. Nikdo z nás nedokázal povolit dva šrouby a evidentně jiné to nemohly být. Jak potvrdil servisák z 20km vzdáleného Harley shopu chtělo to jen více síly, než je ta největší možná. I Ivan by koukal, jak se utahuje. Zase další moto zkušenost.
Takže problém zažehnán, Pepíno v normální poloze a směr první nocleh - Judenburg. Cestou jen vtipná zastávka u restaurace, kde jsme na zahrádce sledovali dobrou hodinu borce, co na svahu se sklonem větším než má kolmá zeď balancoval a sekal trávu. Těch vtipných poznámek na jeho adresu...ještě, že nás neslyšel.....kamzík jeden. Nocovali jsme v přestavěném klášteře, kde od recepce na pokoje to bylo dál, než z Prahy do tohoto městečka. Alespoň, že bylo poblíž museum smradu - no jak jinak přeložit PUCH Museum? - ti Rakušani ☺ Nene staré motorky jsme neviděli, bylo už po zavíračce.
Druhý den už před námi Bled. Trocha zklamání z tisíců turistů, ale oběd přímo u jezera, dva číšníci, co se předháněli, který stůl z našich dvou budou mít rychleji zásobený nealko pivem a slovinskými klasikami byl super. Pár fotek té modré krásy a znovu do sedel. Některé zastávky na místech jako Most na Soči stály za to. Zatáčky na Krajinskou Goru už byly výzvou. Ti co měli stroje cestovní a silniční předjeli ty, co škrtali botama a stupačkama na strojích, co nejsou dělané na kroucenky. Na vrcholu stylová fotka a někdo navrhnul zkusit kankán. Tak proč ne, je na fotce v galerii. Cesta dolů, kde každá zatáčka je vydlážděná....to už chtělo srdce motorkáře...nebo náhradní trenýrky.
Další krásné ubytko, večeře, snídaně (skoro to není o ničem jiném než o jídle to naše cestování) a směr GC. Když jsem se jako samozvaný "vůdec" podíval před sebe na tyčící se Alpy, slunce vůkol a v zrcátku partu kamarádů na motorkách, srovnaných přesně podle instruktážních videí....bojoval jsem s dojetím. Život je krásnej, ať dá ten nahoře, ať se to pořád opakuje - konec modlení.
Moje již čtvrtá (letos i na kole bez motoru) cesta na Grossglockner a zase ne. Proč já jedu vpředu a naviguju nevím. Asi nemají lepšího. Blbě jsem odbočil, odvedl skupinu na krásný krpál s kroucenkami širokými 1m a pak STOP! Před námi už jen garáž alpské chalupy a chlápek v kloboučku, který bez jakéhokoliv našeho dotazu sdělil lakonicky: Das ist nicht Grossglockner .........a pak se smál se jako blázen. No byl jsem zase za vola....to je taky na V, jako vůdec. Po komplikovaném obratu už jsem to trefil a po průjezdu mýtnou branou začaly závody. Sakra, zase Vespa Day. Stovky odvážnejch vespařů, co se dobře předjíždějí....ono to tak jenom křupne........a dojezd na Franz Josef vyhlídku, kde nás před zaparkováním donutili místní projet 2x spirálu v krytém parkovišti. Dost dobrý, když špatně zatočíš, zeď tě vrátí do směru. Krásné výhledy do dáli a pak přejezd na klasiku - Bikers point. Cestou k němu jsme dostihli gang na tříkolkách, které moc nejely, ale v zatáčce měly o kolo víc. Párkrát to byla přetahovaná, ale cíl byl dobyt. Obídek na vrcholu a zase dolů. Sem musíme zase dojet, to se neokouká a neojede.
Cesta do penzionu zakončena slejvákem, ale lepší než ho dostat na ledovci. Jaké překvapení, když ve vesnici o 200 obyvatelích - s námi 207 - připravovali večeři pro 100 turistů, kteří se měli nasytit v polovině své cesty ve stejné restauraci jako my. No toho nevyužít, by byl hřích, to bude krásnejch turistek......ani jedna......teda jedna, co prezentovala na svém tričku projekt Kozy pro Afriku. To zaujalo Výhybku natolik, že si vzpomněl na pár německých slovíček a začal konverzovat, než mu odešla s ostatními turisty do dáli. Byl moc rád, že jsme fotku ze setkání poslali jeho ženě ☺ Jo, jezdí s námi dál. Má teď víc času.
Poslední čtvrtý den už jen směr domov, s rozloučením ve Vyšším Brodu. Prostě další vyvedený výlet, s dvěma cíli co opravdu naučí zatáčet.