Rozpálené Toskánsko
15.07.2022
Kdo by to čekal, že v půlce června bude v Itálii vedro? Ale my jsme Wolfgang, nás nějaký ten stupeň nad 30 nerozhodí. Výlet byl fakt krásný a ... ohřáli jsme se. Cestou na jih passo Giovo a Stelvio, v Toskánsku veget, Volterra a taky plavba na Elbu, cachtání v moři, zpátky domů přes Sellu a dalšími průsmyky. O našem putování vypoví Bajajův epos "Wolfgang v Toskánsku".
O motorkářích tvrdí se, že jsou dárci orgánů, já ukážu Vám však, že jsme i autory románů.
A že jsme nejen vzhledem, ale i duševně krásní, pokusím se dokázat touto stupidní básní.
tak se připravte... a jedem...
Čeká nás další jízda pánská.
Kam? Co třeba do Toskánska.
Příroda, koupání a hlavně moře,
a pro Pepína hejno zatáček na nějaké hoře.
Kouzelná krajina, kopce a háje,
jen málo míst je jak předsíň do ráje.
Itálie je nám blízká, známe jejich slang,
tak ať ti taloši poznaj náš motogang.
Plánování zabralo nám dny a hodiny,
je třeba zajistit vše pro klid moto rodiny.
Trasy a noclehy, toť Zajochova režie,
takže nás čeká luxus a jídelní orgie.
Bez nepromoků ani do Itálie nelez,
ty Chaine vem lubrikant na řetěz.
Ač každý z nás cestování už velmistr,
Blikači nezapomeň si náhradní kanystr.
Itinerář máme, včetně tankování i jídla,
v nás by se kdejaká skupina zhlídla.
Nastal den odjezdu, plán mění se v ubíhající trasu,
v nás hlodají obavy z dálky a odseděného času.
Brener cíl daleký hned první den,
se zadkem dřevěným večer byl dosažen.
Po cestě plné dálničního utrpení,
přichází zasloužený mok, co krásně pění.
Úchvatný penzion shlíží na údolí,
nad výbavou každý z nás bulvy hned vyvalí.
Pantofle, mejdlíčka, koupací čepice,
těšte se ženy naše, na letošní Vánoce.
Pak přišel nápad, co všechny nás uchvátil,
udělat fotečku, co na zeď bys pověsil.
Sebe se zátiším a k tomu mašinu,
to přec má každý, ALE NE V ŽUPANU!
Na blbé nápady, to my máme vlohy,
na mašině sedíme a čumí nám holé nohy.
Z našeho gangu jde všude strach,
tak se smíchem mizíme a za námi sedá prach.
Vyrážíme směrem, kde i vlci zavyjó (to je po moravsku),
dva pasy za den, jeden je Stelvio (to je rým, co?)
Prý ikonické je to italské stoupání,
my jen trpíme, jak se mašiny naklání.
Ve výši, kde tlakem puká lebka,
objeví se na ceduli, našeho gangu samolepka.
Pár fotek rozzářených tváří volů,
a už to zase klopíme, jen teď cestou dolů.
První město na italské straně,
místo piva a pizzy trčíme v koloně.
Tři hodiny na slunci, máme další zážitky,
důvodem profi cyklisté zkroucení za řídítky.
Večer padáme po cestě únavou,
čeká nás péče o prdel bolavou.
Jaképak masáže, existuje světa div,
vše spraví žrádlo a k tomu pár piv.
Co překvapilo nás v zemi řidičů barbarů,
kolik je v každé vesnici nasráno radarů.
Dodržujeme rychlost a nemáme strach,
vy naše euráče zůstanete v peněženkách.
Do helem pomalu slaný vzduch fouká,
každý z nás po moři bedlivě kouká.
A pak najednou překvapilo nás velice,
pod koly našimi konečně pobřežní ulice.
Stavíme zpocení u první hospody,
plníme pupky své mořskými plody.
Konečně dosažen ten božský ráj,
oni to jejich kafe fakt nejlepší maj.
Před sebou máme cesty poslední kus,
tak prdeli má, už vydržet zkus.
Vedro příšerné, jako když fučí fénem,
o to úžasnější naše vila s bazénem.
U prázdného stolu jsou nás zástupy,
"co děláte volové!" zavelí Pepíno....jeďte na nákupy.
Krásná vilečka v hájku se zázemím,
jen třeba počítat s vlastním vařením.
Na lehko v pantoflích do toho zas kopu,
ještě že mají zde pobočku Coopu.
Plníme tašky své, cinkají flašky,
tak snad ty vína jejich nebudou splašky.
Jako do vrabců po ránu střelba,
vstávejte lenoši, čeká nás Elba.
Utrpení veliké, jak doktor v tvém rektu,
je přežít cestu na plném trajektu.
Pepíno s problémem fakt je vždy spojován,
tentokrát nestartuje mu půltunový Indián.
Co čumíš taliáne, pomoz nebo dostaneš přes hubu,
přece si nemyslíš, že ho vytlačíme až na palubu.
Na poslední chvíli pán Bůh se smiluje,
Pepínovo Indián konečně startuje.
V podpalubí z kolony unikají plyny toxické,
že už jsme na lodi, dělají turisti vlny mexické.
Ostrůvek nádherný, pinie, cypřiše,
my ale chceme se koupat a válet na břiše.
Až k vodě našli jsme krásné molo z cementu,
jen v přilehlé taverně obsluhuje rodina dementů.
Obdivné pohledy slečen nás baví,
pár piv a chobotnic, náladu ještě spraví.
Ostrov je nádherný, tak ještě nějaké zatáčky,
než z cesty zpět trajektem budeme na sračky.
Večer zas v pantoflích mašinu kopu
na druhý nákup, kam? Do Coopu.
Večer je plný zas vína a srandy,
je to tak nádherné být členem bandy.
Další den čeká nás výlet na vinice,
všude vůkol nádhera a krásné silnice.
Odbočka do lesa a zde vlaje fábor,
Nějaký sraz Triumphů a k tomu tábor.
Scenérie jak z obrazů, vůkol jímavá nádhera
na kopci tyčí se městečko Volterra.
Jak se s tou krásou člověk má vyrovnat,
do reality vrací nás parkovací automat.
Suvenýrů koupě, procházka městem,
k obědu těstovinky, zalité pestem.
Je už čas vyrazit a omýt tu smradlavou pakáž
cíl je jasný, Coop a cestou někam na pláž.
Našli jsme místo, je jako z poutačů,
bar a dvě kočky italské ocenil i Blikaču.
Moře je krásnější, než rodná Radbúza,
konec je idylky, Bajaju žahla medúza.
Výlet to byl krásný, jako z románu,
horší je úklid a balení po ránu.
Čekal nás jen přesun, bez návštěvy Pizzi,
a my měli jsme, svou první krizi.
Zajoch vede nás rychlostí strašnou,
Pepíno zase má, potíže s brašnou.
Na dálnici opravdu nemá se kličkovat,
Ital horký mozek má, mohl bys litovat.
Zajochovo vůdcovství dostalo poslední ránu,
když chudák zablokoval, celou mýtnou bránu.
My jsme však gang v dobrém i ve zlém,
rozmluva a přátelství večer stvrzeno pivem.
Den další v poklidu cesta se vine,
cílem je přiblížit se, přes oblast Tre Cime.
Každý kdo mašinu má, ten hned pochopí,
cesta je nádherná, jen když se to klopí.
A tak v hoře, kde pěkné jsou zatáčky,
vrtulník stojí a motorka na sračky.
Všude na silnicích mnoho je volů,
tak pane Bože dopřej: vždy kolama dolů!
Ještě jedna příhoda za zmínku stojí,
ať všichni ví, jaká pověst se s námi pojí.
Občas je dobré, tam kde už nebudu,
po sobě zanechat, alespoň ostudu.
Na vrcholu hory, červená Ferrari stojí v lesku,
kolem všichni dělají fotky včetně blesku.
U jednoho majitel, čepici a italské džíny,
tak pochválím ho...krásné Lamborghini.
K mašině odcházím ve sprše nadávek,
můžu snad za to já, že je to šetřílek?
Jak psáno je na začátku, známe jejich slang,
teď zase oni ví, kdo je ten náš motogang.
Není nutno psát, názvy míst a silnice,
a kolik celkem? Něco přes tři tisíce.
Hlavně že jsme všichni, v pořádku dojeli,
až na ty otlaky co máme teď na..... zadku :-)
A co říci závěrem?
Až se budeš zase doma válet, s rukou blízko u varlat,
tak vezmi radši helmu boty a pojď s gangem zatahat :-) :-) :-)