Vzhůru na české hory

Opakování je prý matkou moudrosti a tak jsme vyrazili na tři dny zhruba stejnou trasou, jako přede dvěma roky. Ve čtvrtek 15. srpna se nás na pumpě na severu Prahy sešlo šest. Po bleskové opravě Výhybkovi mršiny, za krásného počasí tradá směr Krkonoše. Osádku tvořil - Slepý patron, Blikaču, Brzdař Kid, Výhybka Joe, Bajaja a Rádži.

Na oběd jsme zamířili k vyhlášené burgrárně s vlastním chovem hověziny. Bašta moc potěšila. Ubytko v hotelu v Harrachově s lehkými dohady, proč je nás o jednoho méně, dopadly dobře a mohli jsme vyrazit okusit výbornou kuchyni. Slepý patron nás večer zatáhl do své oblíbené vývařovny U studny a měl recht, harrachovská kuchyně i pivko bylo super.
Ráno nás zastihlo ve skvělé kondici, kterou jsme podpořili slušnou snídaní. Motorky nám nikdo přes noc neukradl a tak hurá do sedel a vzhůru na kroucenice po našich horách. Klikatá cesta vedla z Krkonoš přes Jizerky a Krušné hory až jsme to k večeru dovalili až do Klatov. Cestou se na západě začaly kupit těžká mračna, ale nám počasí stále přálo. 

Na druhý nocleh, do penzionu u Klatov, dorazil s předstihem i Pepíno a tak bylo v hospodě o chlup veseleji. Po celém dni v sedlech se hospodské židle staly zajímavou změnou pro naše zmožená pozadí. Další den jsme vyráželi na Šumavu už v sedmi. Trochu se sice zatáhlo, ale na nás nespadla ani kapka. Šumavské silničky jsou super, pěkně kroucené a ve slušném stavu, takže jsme si docela krásně zadrncali. Catering v poledne na Modravě a závěrečná zastávka v cukrárně v Tramtárii. Výborná káva, obrpoháry a veselá obsluha nahoře s, byla takovou pěknou tečkou za tím naším výletem. Opakuji byla to taková pěkná tečka :-)